Ve středu jsem byla na fatnastickým koncertě, Please the Trees křtili novou desku A Forest Affair. Z alba jako takovýho jsem byla trochu rozpačitá, domácí příběhy v nepadnoucí košili, celý to tak nějak kulhalo.
Na křtu to bylo ale úplně jinak. Nacpaná Beseda, do toho klidnej Václav s kloboukem a kántry košilí. Ze starý sestavy už s ním nikdo nehraje a je vidět, jak je to teď všechny hrozně baví a jedou si ve svejch světech, ze kterejch jde ales měrem k lidem neskutečná energie. Z pódia při Getting Ready lezly hutný energický vlny, spousta emocí, co neměly daleko k extázi, notyjo, něco takovýho jsem už dlouho nezažila (a vlastně doteď si pamatuju, že jsem nechtěla, aby to skončilo). Plus výborný hostování Jonathana Burnsida a klávesisty Viliama Béreše, hlavně ve Wrong Along, to byl úplnej balzám. Hráli přes dvě hodiny a vyždímali nejen sebe, ale i lidi, kteří to s nima táhli v podstatě celou dobu. Václav se chvílema úplně ztrácel, skočil do pódia, potácel se tam s kytarou i bez ní, nakonec jednu pověsil nahoru nad pódium. Chvílema byl zase ten dobře vychovanej kluk a táta vod rodiny („ale notak, holky, přeci to na mě nebude házet, to už je passé, vždyť mám děti.“)
Před PtT jsem stihla ještě kus Houpacích koní. Taky ve výborný formě, stadionová kapela, říkala jsem si chvílema, prostě super zážitek sakumprásk.
Domů jsem šla úplně nadšená, best things come wrom nowhere. Jen na to, proč bubeník nosí knírek jako Tvrdík, na to jsem nepřišla.
A tady Red Sky přímo z Besedy…
…ještě víc country
Manželka Lenka měla krásný zelený puntíkatý šaty a na stage mu přinesla dort