„Měla bys vědět, že já nic nedělám rovnou.“
Kryštof v kině
Včera jsem byla v Cinestaru na novinářský ukázce turné/dokumentu Kryštoff/On. Bylo to super; napůl zajímavý, napůl naivní. Ale dobře udělaný, koukáš na plátno, kde Krajčo vykládá, jak seděli po zkoušce naproti v hospodě a poprvé tam z rádia slyšeli svoji Lolitu, záběr na hospodu a najednou světla na kapelu pod plátnem a šup, hrajou a zpívají Lolitu live. Musí to bejt docela těžký, strefit se do rytmu i melodie.
No a jak o tom teď píšu na Kouli a chci do titulku nacpat slova „Kryštof“ a „kino“, tak mě napadá jenom Kryštof se posral v kině.
Jedničky a nuly
Zkouším si představit všechny ty bajty
co zvládá každej den jeden muž z ajtý,
snažím se rozluštit soubory kódů
co laděj nálady do defaultních módů.
Můžu to tak zatím nechat?
Ale tohle je teprv lovesong.
V lese
„Vybral jsem všechny peníze a chci je s tebou dneska utratit.“
Škoda, že to neumím nakreslit, složit o tom básničku nebo písničku, aby se to tak rychle neztratilo.
Dobrý věci choděj, když se nedíváte. No a odcházej, když už je ráno.
Brusel
Výlet pro mě končí, když pračka chroustá prádlo
přečtu si maily
a zaleju kytky.
———
Když jste v Bruselu poprvý, chcete vidět to slavné Grand Place, čůracího panáčka, výlohy vyložený pralinkama a asi taky Atomium.
Když jste v Bruselu podruhý, zajímá vás, jestli z jiný části města trefíte k panáčkovi (trefíte) a jestli zdražili pralinky (asi jo).
Když jste v Bruselu popátý, a ještě ke všemu v zimě, chcete se už procházet jenom po Sablonu a v okolí Louisy, protože víte, že zbytek za to prostě zas až tak nestojí.
Ještě by se slušelo dodat, že já byla při svý pátý návštěvě Bruselu v Atomiu poprvé. Zas takový pecka to nebyla, takovej Reichstag v Berlíně je podle mě zevnitř i co se výhledu týče lepší.
Mikša je nejčistší duše široko daleko, hrozně hodnej a dobrosrdečnej chlapeček. Takovejm by se v životě nemělo dít nic zlýho, ani ty mandle ne. Emma je jasná holčička, hérečka, směje se a pak hned brečí, jako kdyby chodila aprílovým počasím. Je to všechno obrovská starost, ale pak, v jednu chvíli, lusk – a obrovská radost.
———
Takže teď pověsit to prádlo.
